Beschreibung
Viola Tarakanova nikogda ne projdet mimo čužoj bedy. Vot i sejčas ona rešila pomoč′ soveršenno postoronnej ženčšine. V restorane, gde užinali Vilka s mužem Stepanom, k nim podošla neznakomka, buchnulas′ na koleni i poprosila pomočši. No ee vystavila von Nelli, žena vladel′ca restorana Vadima. Ona skazala, čto ėto byla Val′ka JUrkina — pervaja žena Vadima; deskat′, ta otravila tortom s jadom ego mat′ i nevestku. A teper′ vernulas′ s zony i chodit k nim. JUrkina okazalas′ nastojčivoj: ona podkaraulila Vilku i Stepana v pod′′ezde ich doma, umoljaja ee vyslušat′. Ee jakoby oklevetali, ona nikogo ne ubivala… Detektivy stali vyjasnjat′ detali staroj istorii. Vsech figurantov dela nel′zja bylo nazvat′ belymi i pušistymi. A kogda šag za šagom syčšiki vyšli ečše na celuju seriju podozritel′nych smertej, Viola vpervye rasterjalas′. No liš′ na mgnovenie. Ved′ deviz Tarakanovoj: «Esli upala po doroge k celi, vstan′ i idi. Ne možeš′ vstat′? Polzi po napravleniju k celi».
