Mila byla očen′ krasivoj, ryžej devuškoj. I za nej tjanulsja šlejf žutkich sluchov i obvinenij. Ves′ poselok byl uveren, čto ona – ved′ma. V škole v nee byli vljubleny mnogie mal′čiki. Odin iz nich snačala lišilsja glaza, a potom povesilsja. Drugoj byl zastrelen iz-za revnosti sopernikom, no, spustja neskol′ko let, i sam sopernik byl ubit novym poklonnikom Mily. A potom i poklonnik udavilsja v kamere… V ėtu istoriju trudno poverit′. Osobenno, v ee konec.